Archiv článků za Srpen 2013

 

Otevřený dopis ústavním činitelům a médiím v záležitosti procesu EIA.

Autor: Lenka Císlerová. Publikováno: 14.8.2013 v rubrice Kalendář akcí. | Bez komentářů

Adresováno:

  • Mgr. Tomáš Jan Podivínský

ministr životního prostředí

Vršovická 1442, 100 10 PRAHA 10

  • Kancelář prezidenta republiky
  • Ing. Jiří Rusnok, premiér vlády ČR
  • Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
  • Milan Štěch, předseda Senátu Parlamentu ČR
  • Předsedové poslaneckých klubů politických stran v Parlamentu ČR
  • Veřejný ochránce práv
  • ČTK
  • Veřejnoprávní televize a rozhlas
  • Transparency International
  • Protikorupční policie

 

 

Vážení ústavní činitelé, vážení zástupci médií,

 

tento otevřený dopis vznikl jako bezprostřední reakce na průběh procesu EIA záměru Letiště Vodochody, kód MZP 257. Týká se však celého systému procesů EIA obecně, zejména způsobu, jakým je v ČR aplikován.

 

 

OBECNÉ POZNÁMKY K PROCESŮM EIA

Proces EIA (Environment Impact Assesment) má sloužit k posouzení vlivu navrhovaného záměru (stavby) na životní prostředí a k zamezení jeho zhoršování. Zákonem je určeno, které stavby či záměry tomuto posuzování podléhají, teoreticky tedy nelze libovolně realizovat záměry, které mají negativní dopady.

Pod dojmem právě probíhajícího a již téměř ukončeného posuzování záměru č. MZP 257 (Letiště Vodochody) jsme však dospěli k názoru, že způsob, jaký je úředníky MŽP v procesu EIA aplikován, slouží přesně opačnému výsledku – totiž násilnému prosazení škodlivého záměru na úkor životního prostředí.

Zákonodárce vydáním zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí zajisté sledoval cíl ochránit životní prostředí a veřejné zdraví před negativními vlivy. K tomu definoval řadu pravidel, postupů a formálních kroků, které mají sloužit k objektivnímu stanovení výsledných hodnot dopadů předkládaných projektů a jejich následnému posouzení. Je třeba brát v úvahu stav životního prostředí v dotčeném území v době oznámení záměru a z jeho charakteristik pak objektivně stanovit výsledné zhoršení daného stavu.

V žádném případě neslouží zákon podle našeho názoru k tomu, aby se předem stanovil požadovaný výsledek procesu – vyhovující předkládanému záměru – a pak účelovým používáním jednotlivých ustanovení zákona se jednak vytvářely tomuto výsledku odpovídající studie, výpočty a posudky, jednak bagatelizovaly oprávněné připomínky dotčených subjektů, nebo se jim dokonce znemožňovalo plnohodnotně využít svých práv, daných zákonem.

ZÁMĚR LETIŠTĚ VODOCHODY

A přesně toho jsme byli svědky ve výše zmíněném procesu posuzování záměru MZP 257 Letiště Vodochody.

Celý proces EIA řídila z pozice své funkce na MŽP Ing. Jaroslava Honová, vrchní ředitelka sekce technické ochrany ŽP. Jakožto zpracovatel dokumentace působil RNDr. Tomáš Bajer, CSc. a jako zpracovatel posudku pak RNDr. Vladimír Ludvík.

Po celou dobu průběhu (od roku 2009) posuzování záměru jsme byli svědky ignorování našich připomínek, kterých bylo podáno několik tisíc a které podle našeho názoru nebyly nikdy řádně vypořádány.

LETIŠTĚ VODOCHODY NENÍ VEŘEJNÝM ZÁJMEM ČR

Základní (a zásadní) připomínka, totiž pravdivé zdůvodnění potřebnosti realizace záměru, byla dokonce zpracovatelem posudku odmítnuta jako irelevantní, ačkoliv Zákon toto zdůvodnění přímo požaduje.

Je zřejmé, že existují stavby a záměry, které jsou ve veřejném zájmu, a u kterých je nutno v rámci „udržitelného rozvoje společnosti“ hledat způsob a podmínky, jak jejich nepříznivé dopady na životní prostředí minimalizovat. To však v žádném případě není případ letiště Vodochody, které je čistě komerčním projektem soukromé společnosti, sledujícím pouze svůj zisk bez jakéhokoliv kladného vlivu na ať už udržitelný či jakýkoliv jiný rozvoj společnosti. Navíc je známou skutečností, bohužel dosud unikající pozornosti orgánů činných v trestním řízení, že prostředky na koupi předmětu projektu mohly být získány machinacemi s pozemky pro paralelní dráhu letiště Ruzyně. Z vyjádření čelných představitelů letiště Vodochody pak nepokrytě vyplývá, že po kladném (předem avizovaném) vyjádření MŽP a získání příslušných povolení bude letiště prodáno neznámo komu a tím bude vyvíjen nátlak na stát v zájmu získání výhodné pozice při uvažované privatizaci letiště Václava Havla.

Vyřadit za tohoto stavu otázku potřebnosti záměru považujeme za cílevědomé porušení zákona a pletichy v průběhu procesu EIA. Je totiž evidentní, že důvody pro jeho realizaci, uvedené v dokumentaci, totiž přeprava cestujících nízkonákladovými společnostmi, je zcela nereálná a nikdy nebyla míněna vážně. Jsou uváděny pouze pro vyvolání dojmu o potřebnosti a užitečnosti záměru, i když skutečný záměr investora je zcela jiný. To ovšem měl proces EIA odhalit a v rozhodování uplatnit, jenže způsob jeho vedení a organizování výše uvedenými osobami vědomě tomuto odhalení zabránil.

Zmiňuje-li zákon výše uvedenou tezi „udržitelného rozvoje společnosti“, je třeba říci, že letišť, ať už civilních či jakýchkoliv jiných, je pro něj na území ČR dostatečné množství a není třeba budovat jiná, zejména při absenci jakéhokoliv veřejného zájmu. Obecně vzato by žádný takový záměr s negativními dopady na životní prostředí neměl být schválen, natož s několika sty uložených podmínek (více než např. u stanoviska EIA dostavby JE Temelín), které nikdy a nikdo nebude účinně kontrolovat, natož vyžadovat jejich plnění. Navíc jsme přesvědčeni, že záměr letiště Vodochody se významně dotýká aspektů bezpečnosti ČR.

PROCESNÍ POCHYBENÍ EIA LKVO

Zákon ukládá termíny, které je nutno v jednotlivých fázích procesu EIA dodržovat. Zatímco po dotčených subjektech (obce, občanská sdružení, občané) bylo dodržování těchto termínů vyžadováno a žádostem o jejich prodloužení nebylo vyhověno, v případě vlastních úkonů a zejména posudku byl přístup ministerstva zcela odlišný. Zejména fatální je nedodržení termínu pro zveřejnění posudku (§ 9 odst.3 zákona) a jeho překročení o více než jeden a půl roku, aniž by k tomu byl jakýkoliv zřejmý důvod. Na naše výtky v tomto směru byly použity výmluvy na nutnost zpracování nezávislého posudku organizací EUROCONTROL. Pomineme-li fakt, že tato organizace se vůbec nezabývá problematikou životního prostředí, takže není zřejmé, z jakého důvodu si od ní MŽP studii objednalo (a zaplatilo), byla studie hotova a doručena již v říjnu 2012, takže evidentně nebyla důvodem pro zveřejnění posudku až v květnu 2013. Je sice pravda, že zákon umožňuje v odůvodněných případech nedodržení termínů v jistých mezích tolerovat, ovšem toto překročení je bezprecedentní. Navíc je pozoruhodné, že takováto tolerance a i jiné aplikace ustanovení zákona, které skýtají možnost různého výkladu, byly bez výjimky vždy použity ve prospěch předkladatele záměru – tedy vždy v neprospěch dotčených subjektů a tím de facto životního prostředí.

POSUDEK

Zmíněná studie EUROCONTROL, jakkoliv se přímo vlivu na životní prostředí netýká, přesto obsahuje pasáže, upozorňující na rizika projektu a zpochybňuje jeho potřebu. Je ovšem signifikantní, že jako podklad pro podporu stanovisek posudku byl použit neautorizovaný překlad studie, takže o správnosti některých tvrzení posudku, na studii se odvolávajících, velmi pochybujeme.

Posudek sám je zpracován způsobem, odporujícím zákonu. Kromě výše zmíněného nedodržení zákonných termínů se jedná o porušení zákona v následujících bodech:

Posudek nevypořádal veškeré připomínky k dokumentaci (tj. některé zcela opominul – § 9 odst.2 zákona). Připomínky, ke kterým se vyjádřil, vesměs vypořádal způsobem, že jsou buď pro EIA irelevantní (zdůvodnění záměru, výpočetní chyby), nebo že je dostatečně řeší dokumentace. Pokud víme, téměř žádná z tisíců připomínek nebyla zohledněna. Přitom se jedná často o fatální chyby, jako v případě likvidace odpadních vod, likvidace odpadů při výstavbě a zásobování pohonnými hmotami. Každý jiný projekt, obsahující stejné chyby, by nikdy neprošel úspěšně správním řízením.

Posudek opravuje dokumentaci (§ 9 odst.5 zákona). Jde jednak o opravování jejích chyb, jednak o změny formulací některých částí studií.

Posudek doplňuje dokumentaci (§ 9 odst.5 zákona) – uvádí data, tvrzení či parametry, které se v dokumentaci vůbec nevyskytují. Tyto doplňky se týkají zásadních podmínek provozu letiště, tj. jednak jeho kapacity, podmínek nočního létání i uvažovaného druhu letadel. Že ovšem na základě těchto doplňků nebyly zpětně upraveny zejména hluková a imisní studie je evidentní.

Posudek obsahuje v návrhu kladného stanoviska přes sto podmínek, přičemž plnění a kontrola převážné části z nich jsou zřejmě nemožné. Už z jejich počtu a charakteru je evidentní, že záměr vykazuje fatální nedostatky a bude silně negativně ovlivňovat životní prostředí a veřejné zdraví. Navrhované stanovisko tedy v takovém případě má být ze zákona negativní.

 

VEŘEJNÉ PROJEDNÁNÍ

Veřejné projednání, které proběhlo od 23.7.2013 12:00 hod. do 24.7.2013 04:30 hod., vykazuje rovněž silné znaky manipulace a diskriminace veřejnosti – a naopak zvýhodňování předkladatele záměru. Původní termín 17.6.2013 byl na žádost starosty Kralup nad Vltavou v souvislosti s povodněmi odložen. Byl navrhován termín v září 2013, aby mohla být zajištěna náležitá příprava dotčených subjektů a odpovídající účast veřejnosti. Termín byl však MŽP určen doslova doprostřed prázdnin s tím, že je to v souladu se zákonem. Je pozoruhodné, že stejně nekompromisní nebyli úředníci MŽP v případě bezprecedentního překročení termínu pro zveřejnění posudku. Na opakovanou žádost o zářijový termín bylo odpovězeno, že s tím nesouhlasí předkladatel záměru, Letiště Vodochody, člen skupiny Penta. Je tedy lepší důkaz o podivném zvýhodňování investora? Patrně účelem bylo poskytnout investorovi dostatek času na předjednání návazných kroků správních řízení, o čemž svědčí i údajné velmi podivné náhlé získání výjimek pro uvažovanou výstavbu MÚK na D8 pro letiště Vodochody. Velká část veřejnosti tak byla z projednání vyloučena, aniž pro to existoval sebemenší důvod – pokud ovšem nešlo právě o to.

Pro veřejné projednání musí v souladu se zákonem a souvisejícími předpisy zajistit pořadatel, tedy MŽP, odpovídající prostředí tak, aby projednání mohlo proběhnout řádně a důstojně. To v tomto případě nebylo dodrženo. Hala 2 Výstaviště Letňany, kde se projednání konalo, byla pro akci takového významu zcela nevhodná. Akustika prostředí byla tak špatná, že přítomná veřejnost vůbec neslyšela a nerozuměla přednášeným příspěvkům, takže bylo nutno jednání přerušit. Teprve poté po úpravách audiotechniky se situace poněkud zlepšila, rozhodně však vzhledem k délce akce nebyla ideální. Pro veřejnost byly připraveny úzké dřevěné nestabilní lavice, na kterých absolvovat 17-ti hodinové jednání představovalo velmi namáhavou záležitost. V celém areálu nebyla k dispozici žádná možnost občerstvení, vyjma jednoho automatu na nápoje a jednoho na cukrovinky. Pokud by někdo chtěl připravit podmínky jednání tak, aby veřejnost unavil, otupil a přiměl k opuštění akce, těžko by mohl zvolit ještě horší.

Celý průběh projednání byl řízen moderátorem, který veškeré své kroky projednával se zástupci MŽP a investora. Došlo tak k diskriminaci zástupců občanských sdružení z dotčených území, která uplatnila převážnou část připomínek k dokumentaci i posudku. Jejich zástupci se dostali ke slovu až po půlnoci, protože moderátor upřednostňoval dotazy a vystoupení přihlášených, kteří uvedli krátkou dobu trvání svého příspěvku. V tu dobu již v hale byla malá účast, což byl zřejmě záměr pořadatele, který si byl dobře vědom toho, že tato občanská sdružení mají nejrozsáhlejší a nejzávažnější připomínky k záměru, podpořené i stanovisky uznávaných odborníků.

ZÁVĚR

Z výše uvedeného a z rozboru jiných procesů EIA vyplývá, že se jedná o systémový přístup, nikoliv pouze o případ MZP 257. Jednoznačně jde o koordinované účelové jednání skupiny osob, sledujících cíl násilného protlačování vadných záměrů na úkor životního prostředí a veřejnosti a jejích práv, zakotvených v Ústavě ČR a v Listině základních práv. Že se jedná o koordinované jednání dokazuje i fakt, že zúčastněné osoby vystupují společně v řadě jiných posuzování EIA, často s prohozenými funkcemi. Podle našeho názoru se jednoznačně jedná o střet zájmů, pravděpodobně i o podjatost a možná i o trestný čin korupce. Přestože na zmíněná fakta a vazby poukazujeme již od samého počátku tohoto procesu EIA, zůstávají naše podání bez jakékoliv odezvy.

V demokratickém a právním státě není možno, aby si nějaká skupina úředních osob osobovala právo na účelové a zištné využívání zákonů ve prospěch určitých finančních či investorských skupin. Zejména ne v neprospěch životního prostředí a veřejného zdraví, čehož ochranu má v popisu své práce.

Jelikož jsme přesvědčeni, že celý proces EIA záměru letiště Vodochody probíhal nezákonným způsobem, jsme připraveni v případě vydání souhlasného stanoviska MŽP hájit svá práva soudní cestou. V tomto směru jsme již podnikli přípravné kroky.

Vyzýváme tímto všechny ústavní činitele, aby věnovali pozornost výše popsanému systémovému zneužívání procesu EIA ve prospěch určitých osob a aby se jak osobně, tak vahou svých úřadů  zasadili o takové legislativní a personální změny, které podobné nanejvýš nebezpečné praktiky, které jsou výsměchem právu a demokracii, znemožní.
Za podepsané

Ing. Petr Utěkal

předseda OS Klidná Bášť

Přílohy: 23 podpisových archů zastupitelů, občanských sdružení a občanů, celkem 342 podpisů.

Celý článek

OTEVŘENÝ DOPIS Radě pro rozhlasové a televizní vysílání

Autor: Lenka Císlerová. Publikováno: 8.8.2013 v rubrice Kalendář akcí. | Bez komentářů

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
Škrétova 44/6
120 00  Praha 2

 

Rada České televize
Kavčí hory
140 70 Praha 4

 

5. srpna 2013

čj.: MUKV 24846/2013

Věc: Stížnost na  porušení § 31 odst. 2 a 3 zákona 231/2001 b. o rozhlasovém a televizním vysílání,  § 2 zákona 483/1991 Sb. o České televizi a Kodexu ČT pracovníky redakce zpravodajství a publicistiky ČT Janu Horkou a vedení redakce zpravodajství a publicistiky ČT v souvislosti s informováním o veřejném projednání procesu EIA Letiště Vodochody.

 

Vážení členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,  vážení členové Rady České televize,

Obracíme se na vás v souvislosti s podezřením na porušení zákonných ustanovení,  která určují povinnosti VŠECH provozovatelů televizního vysílání,  média veřejné služby zvláště.

§ 31 odst. 2 zákona 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání určuje povinnosti všech provozovatelů televizního vysílání. Praví se v něm,  že:

„Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. …“

V následujícím § 31 odst. 3 zákona 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání se říká:

„Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politickopublicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti…“

Zdroj: http://img4.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/zakony/pdf/zakon-o-provozovani-rozhlasoveho-a-televizniho-vysilani.pdf

V § 2 odst. 2 zákona 483/1991 Sb. o České televizi se uvádí následující:

„Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména

a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,

b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky…“

Zdroj: http://img4.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/zakony/pdf/zakon-o-ceske-televizi.pdf

Kodex České televize v ustanoveních kapitoly 5,  věnované  zpravodajství, praví:

5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti.

5.8 Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti a v případech, kdy to pro nemožnost opatřit si všechny informace není beze zbytku uskutečnitelné, postupovat s cílem pravdě se maximálně přiblížit. Zamlčení důležité informace nebo potlačení jejího podstatného aspektu bude vždy hrubým porušením tohoto imperativu.“

Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-5-pece-o-informace-ve-zpravodajstvi-a-aktualni-publicistice/

Divák má tudíž zákonný nárok dostat za televizní poplatek službu v kvalitě,  kterou zákony i podzákonná norma (Kodex) definují. Do sporu s nároky na poskytování objektivních a ověřených informací se dle našeho stanoviska dostala Česká televize (ČT) svými reportážemi o veřejném projednání EIA Letiště Vodochody. ČT vysílala o veřejném projednávání ze dne 23.7. a 24.7. dvě reportáže:

Veřejné projednání probíhalo od 23.7.2013 12 hodin do 24.7.2013 04:30 hodin. Z dat, která lze ověřit od organizátora projednání, Ministerstva životního prostředí, především vyplývá, že Česká televize nemohla již ve 21:42 vysílat pravdivou reportáž s názvem „Jednání o Letišti Vodochody bylo bouřlivé. Tah je na ministerstvu“, v níž sděluje mimo jiné následující:

„Na letňanském výstavišti dnes proběhlo veřejné projednání vlivů rozšiřování vodochodského letiště na životní prostředí (EIA). Dorazilo několik stovek lidí.“ (zvýraznění KV)

Titulek i obsah vyvolává zdání, že projednávání bylo v danou dobu již skončené, reportérka shrnula vše podstatné pro to, aby si divák učinil pravdivý či pravdě se blížící obrázek o skutečnosti a všech podstatných aspektech. Tak tomu ale podle nás, očitých svědků celého průběhu veřejného projednání EIA, ve skutečnosti nebylo. Jednání v dané době probíhalo, a pokračovalo poté ještě dalších téměř 8 hodin. Bylo tedy pouze zhruba v polovině! Následující den 24. 7. 2013 již nové informace ČT k projednání nesdělila. Přitom ty by přispěly k lepší informovanosti veřejnosti, a nepřímo také k právnímu vzdělávání diváků.

Domníváme se, že se jedná nikoli o marginální chybu, ale porušení zákona a závažné pochybení v profesní etice, kterou se veřejnoprávní instituce musí vykazovat vůči svým divákům a koncesionářům. Důvody jsou především následující:

1. V procesu EIA má veřejné projednávání svou specifickou funkci, je závěrečným vyjádřením postoje veřejnosti k navrhované činnosti či projektu. O té ale ČT neinformovala vůbec či značně neúplně, když se věnovala pouze jedinému aspektu. Tím byl požadavek na odročení projednávání ze strany veřejnosti na zářijový termín. Ten nesouvisí přímo s projednávaným projektem rozšíření letiště Vodochody na mezinárodní s 35 tisíci pohyby za rok, ale s organizací ze strany MŽP. Argument ze strany MŽP o termínech nebyl uveden do kontextu, tedy že proces EIA k Letišti Vodochody značně neodpovídá běžným podmínkám procesu podle norem, když namísto 30, respektive maximálně 60 dní pro vypracování posudku, byla doba navýšena na více než 1,5 roku (19. 9. 2011-15. 5. 2013), Tedy téměř desetinásobek!

2. Rozhovor K. Polákové s účastníky (starosta obce Líbeznice M. Kupka, ředitel Letiště Vodochody, a.s. M. Kačur) přímo na místě byl objektivní a vedený korektně. Bohužel neinformoval o průběhu, charakteru nebo délce projednávání. Což je logické vzhledem k tomu, že probíhal na začátku, v době vynucené půlhodinové přestávky z důvodu technických problémů s ozvučením haly. V této reportáži aktéři vzhledem k časové restrikci vymezili své pozice a omezili se na představení hlavních argumentů z protichůdných pozic.

3. Reportáž o průběhu veřejného projednání EIA (tedy zpravodajské události) ČT do svého vysílání de facto vůbec nezařadila. Výše zmíněná večerní reportáž J. Horké s názvem „Jednání o Letišti Vodochody bylo bouřlivé. Tah je na ministerstvu“ přímo uvádí diváka v omyl, když prezentuje zjevnou nepravdu – minulý čas děje. Informace byla zcela jistě neověřená, a také neobjektivní. Veřejnosti Česká televize ukázala záběry pouze z úvodní části, které provázely stížnosti na nedostatečně zajištěné ozvučení sálu.

4. V reportáži Jany Horké se mj. uvádí následující: „Na Ministerstvu pro životní prostředí už ale leží materiál, který celou stavbu podporuje.“ Jana Horká pravděpodobně nikdy Posudek dr. Ludvíka ani neviděla. Tento materiál navrhuje souhlasné stanovisko (ostatně jako snad všechny posudky EIA), ovšem za splnění 116 podmínek, které formuluje na 16 stranách! Pro srovnání – u EIA k rozšiřování Temelína (Nový jaderný zdroj v lokalitě Temelín vč. vyvedení výkonu do rozvodny Kočín) šlo v této fázi o 82 podmínek na 7 stranách, a to šlo o EIA, kde byly zahrnuty další čtyři státy sousedící s Českou republikou.

5. Divákovi ČT zcela chyběla informace o tom, jak dlouho byli ochotní a schopní zástupci dotčených obcí a sami obyvatelé vystupovat se svými názory a dotazy vůči investorovi, MŽP a přizvaným expertům. Zcela absentuje vyjádření veřejnosti k vypracovanému Posudku, zadaného MŽP (zde zpracovatel RNDr. Ludvík), které bývá důležitou součástí projednávání. Ale zejména v druhé reportáži postrádáme šíři argumentů, které zazněly a týkaly se obrany osobního majetku, zdraví v regionu, ochrany dětí ve smyslu Listiny základních práv a svobod, ale také proti neúplné a zavádějící dokumentaci (např. metodika k imisím, vodohospodářská situace, hluková studie), neřešeným ekologickým zátěžím v místě záměru, vyvlastňování pozemků, zdravotním rizikům (fyzické, psychické, sociální zdraví), nedostatkům odhaleným hned v několika studiích a posudcích, či nevypořádání připomínek v předcházejících fázích projednávání. A samozřejmě také navazující odpovědi, tedy protiargumenty od zpracovatelů projektových studií, zpracovatele Posudku, případně úřednic MŽP.

To vše mohl/a reportér/ka na projednávání zachytit a informovat tak veřejnost o důležitém procesu, naprosto zásadním demokratickém instrumentu, který jí umožňuje v souladu s platnou českou a evropskou legislativou vstupovat do projednávání záležitostí, které se jí bytostně týkají. Tedy v tomto ohledu plní byť informování také určitou osvětovou či vzdělávací roli. Větší transparentnost daného procesu by byla podpořena přístupem médií, který nestaví na opakování známých, a často až ledabyle rekapitulovaných klišé či obecně známých faktů, ale na rozkrývání rozporů, které jsou v podobných záležitostech klíčové, a na které se snažila veřejnost až zoufale upozorňovat. Pro zájemce lze doporučit dokumenty k EIA, včetně téměř 2,5 tisíc připomínek veřejnosti s vypořádáním od autora posudku, dostupné na: http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/EIA_MZP257. Vedení zpravodajské relace mělo zajistit, aby byl popsán pravdivě a vyváženě průběh projednání a splněna tak veřejnoprávní povinnost ČT.

Žádáme proto, aby

1. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

analyzovala výše uvedené zpravodajské pořady  z hlediska možného porušení § 31 odst. 2 a 3 zákona 231/2001 b. o rozhlasovém a televizním vysílání a rozhodla o oprávněnosti této stížnosti a případně vydala v mezích své působnosti upozornění provozovateli vysílání na porušení zákona s termínem nápravy.

2. Rada České televize

analyzovala výše uvedené zpravodajské pořady z hlediska možného porušení § 2 odst. 2 písm. a) a b) zákona 483/1991 Sb. a ustanovení 5.6 a 5.8 Kodexu ČT a rozhodla o oprávněnosti této stížnosti a vydala výrok, že neúplným a faktograficky nepřesným zněním tohoto obsahu zpravodajství byl pracovníky redakce zpravodajství a publicistiky porušen zákona a Kodex ČT.

Žádáme, abychom byli o prošetření a rozhodnutí o stížnosti informováni v zákonných lhůtách.
Písemné doručení na adresu: Městský úřad Kralupy nad Vltavou, kancelář marketingu města, U Cukrovaru 1087, 278 01  Kralupy nad Vltavou a elektronicky na adresu katule.v@seznam.cz a lenka.cislerova@mestokralupy.cz

 

S úctou

 

Kateřina Vojtíšková (autorka textu)

Máslovice 62

 

 

 

Petr Holeček

mluvčí Stopletišti Vodochody

a starosta města Kralupy nad Vltavou

 

 

 

Mgr. Martin Kupka

mluvčí Stopletišti Vodochody

a starosta obce Líbeznice

 

 

 

ing. Vladimíra Sýkorová

mluvčí Stopletišti Vodochody

a starostka obce Máslovice

 

Originál dopisu v JPG vč příloh.zde:

Celý článek